001 MY LIFE FULL OF CARS: MEADOWLANDS 1989 – POPRVÉ NA INDY CARS!

001 MY LIFE FULL OF CARS: MEADOWLANDS 1989 – POPRVÉ NA INDY CARS!

Rick Mears a jeho monopost Penske PC-18 Chevrolet (čtvrté místo)

Přátelé mě nabádají k tomu, abych se podělil o zážitky ze své kariéry motoristického novináře. Je to však časově náročné, a už vůbec to nelze sestavit popořádku. Tak alespoň něco. Protože od útlého dětství miluji Ameriku, začnu Amerikou. A to symbolicky po návratu z pražské oslavy 115 let Harley-Davidsonu...

Nevím, kdy jsem si poprvé přečetl o 500 mil Indianapolisu, zásluhu na tom asi mají motorističtí publicisté Miloš Skořepa a Charles G. Proche (alias Karel Prošek). Od roku 1966 byly reportáže i ve Světě motorů, zejména z ročníků 1967 a 1968, kdy do Indy 500 vyjely úžasné turbínové vozy STP-Turbocar a STP-Lotus 56...

Když se mi poprvé podařilo vycestovat do USA v létě 1989, tak byla americká formule hned na programu! Akreditoval jsem se na závody tehdejší CART PPG Indy Car World Series do Meadowlands v New Jersey (dnes už se tam kolem stadionů sportovního komplexu nejezdí) a také do kanadského Toronta, kde se dodnes jezdí ve středu města na výstavišti nedaleko Toronto Tower. První byla ale Marlboro Grand Prix Meadowlands, pořádaná 14. až 16. června 1989. S akreditací nebyl žádný problém, už tehdy jsem psal do časopisu Automobil, akreditovali po telefonické žádosti i mého bratra Petra jako asistenta, od jeho emigrace před šesti lety jsem ho viděl prvně...

Cestoval jsem ještě na tzv. výjezdní doložku, kterou jsem obdržel na základě prokázaného příjmu ve valutách, což komunisté v závěru svého kralování poslední rok povolili. Předtím bylo pro mne naprosto nemožné vycestovat, po emigraci bratra jsem byl vyhozen z práce, nikde mě nesměli přijmout. Valuty jsem získal jako honoráře za články pro italský Autosprint, ale soudruzi mi je až do roku 1988 měnili za tuzexové bony a výjezdní doložku získávali jen prominenti s dobrým kádrovým profilem. A ten člověk nedělnického původu s bratrem emigrantem podle nich neměl.

Když jsem konečně vystoupil na letišti JFK v New Yorku, splnil se mi dětský sen! Konečně jsem byl v USA! Byl pátek 30. července 1989, následující den jsem dorazil autobusem Greyhound Lines do Washingtonu (DC), vyhledal bratra a po dvou týdnech jsem vyjeli opět směrem New York do nedalekých Meadowlands, dějiště prvního závodu Indy Car, jaký jsem kdy viděl. Petr tehdy měl druhou práci jako barman, takže jsme jeli po třetí ráno v sobotu, vypůjčil jakési podivné auto (vím jen, že to byl malý Nissan, asi Pulsar/Sunny), volant mi předal po výjezdu z Washingtonu a to byla moje první cesta automobilem po USA! V Meadowlands šel Petr někam odpočívat, já hned vyrazil do pit lane. A bylo to úžasné! Tehdy jezdili Indy Car opravdu borci, které jsem obdivoval. Mario Andretti a jeho syn Michael, A.J. Foyt, Emerson Fittipaldi, Rick Mears, Al Unser Jr, Tom Sneva, Arie Luyendyk, Bobby Rahal, Scott Pruett, Raúl Boesel, Danny Sullivan, Kevin Cogan, Pancho Carter a mnozí další, prostě senzace! V sobotu bylo nádherně, fotografoval jsem v depu i na trati. Paleta vozů byla pestřejší než dnes, různé podvozky Lola, March a Penske; různé motory Ford-Cosworth, Chevrolet, Buick a Judd V8, ale také tovární Porsche (Teo Fabi na Marchu) a tovární Alfa Romeo (Roberto Guerrero na Marchu). Startovalo 29 závodníků!

V infieldu v jednom ze stadionů Meadowlands byla výstava závodních vozů, poprvé jsem viděl stock cars NASCAR, midgety pro škvárové dráhy, roadstery s motorem vpředu z 500 Indy, veleúspěšný Nissan IMSA či jiné sportovní prototypy včetně Fabcar-Porsche, custom cars a mnoho dalšího! Byl jsem nadšen! Samozřejmě, když jste na nějakých velkých závodech poprvé, tak začne nikoli pršet, ale doslova lejt. Jen jsem se vrátili s bráchou večer do YMCA Sloane House (noc za 31 dolarů), Petr se šel vyspat, ale já, poprvé v New Yorku, musel do města. Měl jsem smůlu. Na Wall Streetu lilo tak, že se nedalo po výstupu z metra pokračovat a stejně bych nic neviděl. Závody také ovlivnil déšť. Emerson Fittipaldi tentokrát nevyhrál, dojel druhý 3,2 sekundy za Bobby Rahalem, ale před Scottem Pruettem, Rickem Mearsem, Al Unserem Jr, Raúl Boeselem, Arie Luyendykem, Danny Sullivanem atd. Fabi s Porsche byl devátý, Guerrero s Alfou odpadl pro poruchu zavěšení kol, stejně jako Mario i Michael Andrettiové, zatímco A.J. Foyta zradila spojka. Tak skončil můj první závod Indy Cars. Brácha odjel Nissanem, zůstal jsem v New Yorku do středy a pak vyzkoušel krásný, byť trochu drahý Amtrak. Velká stavba YMCA Sloane House stále stojí na 34. ulici a 8. avenue na Manhattanu, bohužel ubytovací služby skončily. O týden později jsem vyjel s vypůjčeným Subaru Leone do Toronta.

TOM HYAN, Meadowlands, East Rutherford, New Jersey, USA (1989)

Foto Tom Hyan


Fotogalerie k článku

INDY Meadowlands 1989
Nejnovější články

TH AUTO číslo 11 právě vyšlo!

Jedenácté číslo TH Auto 2018 je hotovo! Vycházíme už třetí rok! Zavedli jsme vydávání... čti více

FORMULE 1 a další závodníci (6)

Šestá sada osmadvaceti fotografií s autogramy slavných závodníků pochází nejen z formule 1, ale... čti více

TH AUTO číslo 10 právě vyšlo!

Desáté číslo TH Auto 2018 je hotovo! Vycházíme už třetí rok! Zavedli jsme vydávání... čti více