POPRVÉ FORMULE 1 – to byly časy!

POPRVÉ FORMULE 1 – to byly časy!

Alan Jones (Williams FW07C Ford Cosworth DFV), úřadující mistr světa 1980

V roce 1981 se to podařilo díky kamarádům, manželka jednoho z nich pracovala na ministerstvu financí, a tak přesvědčila ministra, abychom dostali tzv. devizový příslib. Starší čtenáři jistě vědí, jaké to bylo terno, na základě tohoto povolení k nákupu valut mohl našinec vycestovat z komunistického lágru. Bylo to však pojištěné, pětiletého syna jsme museli nechat v Praze. A kam vedla cesta? Samozřejmě na formuli 1...

Byl to můj první závod formule 1, na nějž jsem byl akreditován, ovšemže za časopis Automobil, kde jsem sice nepracoval (komunisté to neschválili), ale přesto s Milanem Jozífem, dlouholetým šéfredaktorem, úzce spolupracoval už od roku 1973. Ano, do práce mě chtěl, ale prostě soudruhům se nelíbil můj kádrový profil, a tak to tvrdošíjně zamítali, takže jsem se dočkal až v devadesátých letech...

Devizový příděl byl pro dvě osoby, na plnou dávku po 300 USD, takže na plných 21 dnů (déle se cestovat nesmělo; na benzin ovšem padlo 212 USD). Vzhledem k tomu, že jsem kapitalistický svět navštívil dříve jen jednou v roce 1969 (a to bylo povolení na 80 dnů pro studentskou brigádu při sběru jahod), už jsem si něco pamatoval, a tak jsem se důkladně připravil, abychom s Marií vše využili na maximum. Vyjeli jsme první den v 0:00 h a vrátili se poslední ve 24:00 h, jeli jsme oranžovým automobilem Škoda 110 R Coupé, který jsme si koupili na Jarově k Vánocům 1980, hlavně za honoráře z italského Autosprintu, kam jsem psal o závodech zpoza Železné opony...

Přestože jsme si propašovali nějaké peníze navíc, bez pomoci přátel bychom to asi nezvládli. Jean-Jacques Thenet z francouzského Tournusu a Oscar Montagna z italské Parmy nám hodně pomohli, prvního jsem poznal na stopu v Rumunsku (zastavil mi, když viděl nápis Czechoslovakia na batohu, miluje totiž Československo), druhého v Poříčí nad Sázavou, kde asistoval svému bratrovi závodníku Albertovi při mistrovství Evropy v autokrosu (byl konstruktérem jeho buggy s motorem Lancia Gamma a později Ferrari 308 GTB)...

Cesta to byla úžasná, z Prahy do Dijonu, pak do Tournusu, s přáteli do Ženevy a Paříže, dále přes Andorru a Monserrat do Barcelony, po pobřeží zpátky přes Avignon, St. Tropez, Monako a San Remo do Janova, nahoru do Parmy a pak přes Padovu, Benátky, Innsbruck a Mnichov zpátky domů, kde nás čekal syn Robert, kterému ještě nebylo ani šest let. Ujeli jsme 5030 km. Pak spadla klec, po emigraci bratra jsem už nesměl vůbec nikam...

V Dijonu nám dalo práci najít okruh. Vedle stála dřevěná bouda a v ní chlap s hromadou papírů, ručně popsaných různými jmény. Nakonec našel TOM HYAN AUTOMOBIL a jednu kartičku mi přidělil, druhou nedal (Marie ji pak dostala od mého italského kamaráda Luigiho Calamaie, který tam jel doprovodný závod Poháru Alfasud). A byli jsme na formuli 1! Závodníci chodili po paddocku, hovořili s lidmi, pózovali, přiblble se nikde neukrývali, hospitality pro novináře měl jen Renault Sport, nejdříve nás Marie-Claude Beaumontová chtěla vyhodit, ale pak jsme jí vysvětlili, že také něco píšeme a fotografujeme!

Všechny snímky, jež jsou u tohoto článku, jsem pořídil přístrojem Praktica L se základním objektivem, ale jednou se mi v Dijonu vytrhnul film z kazety, a tak jsem přišel o podobizny Reutemanna a Laffita, jež na něm byly, ale nestěžuji si. Jsem šťastný, že jsem to tehdy viděl. Bylo to splnění snu, nahlédnout do světa, jaký jsem znal jen z obrázků, byť jsem měl relativně dost informací díky Autosprintu, který mi každý týden Italové posílali. V Dijonu jsem dělal i barevné diapozitivy 6x6, jak vyžadovaly tehdejší publikační zvyklosti. Až se mi podaří zajistit jejich scany, také je uvidíte. K černobílým obrázkům se ještě vrátíme, mám jich totiž víc, všechny nechci dávat k jednomu článku, ale byl to těžký výběr.

Velká cena Francie 1981 byla dramatická, závod na 80 kol ukončila průtrž mračen v 59. kole, kdy Nelson Piquet (Brabham) suverénně vedl. Byl restartován po 45 minutách, což stálo Piqueta vítězství, protože u Prostova Renaultu zázračně objevili chybějící čtvrtý převodový stupeň. Zvítězil Alain Prost před Johnem Watsonem (McLaren), třetí dojel Piquet. Ze 24 jezdců jeden neodstartoval, dalších pět závodníků se nekvalifikovalo. Nelson Piquet se však koncem sezony 1981 stal mistrem světa.

TOM HYAN, Dijon 1981 (F)

Foto Tom Hyan


Fotogalerie k článku

F1 Dijon 1981
Nejnovější články

TH AUTO číslo 3 právě vyšlo!

Třetí číslo devátého ročníku TH Auto 2024 právě vyšlo! Zavedli jsme vydávání internetového... čti více

TH AUTO číslo 2 právě vyšlo!

Druhé číslo devátého ročníku TH Auto 2024 právě vyšlo! Zavedli jsme vydávání internetového... čti více

TH AUTO číslo 1 právě vyšlo!

První číslo devátého ročníku TH Auto 2024právě vyšlo! Zavedli jsme vydávání internetového... čti více