POPRVÉ V JAPONSKU - Zájezd s Auto Palace Praha

POPRVÉ V JAPONSKU - Zájezd s Auto Palace Praha

Japonský rychlovlak, uvedený do provozu v roce 1964

Ing. Jindřich Nevrla a jeho tým z Auto Palace Praha připravil pro české novináře před lety ojedinělou akci - první cestu do Japonska, a to nejen za značkou Mazda...

V době, kdy se akce pro motoristické novináře u nás teprve rozbíhaly, společnost Auto Palace Praha, součást nadnárodního nizozemského holdingu AutoBinck, úspěšně vstoupila na československý trh s japonskými automobily Mazda. V roce 1991 uspořádala pro novináře velkorysé testování všech typů Mazda na brněnském automotodromu, v Praze na tiskové konferenci představila typ 626, cílená spolupráce s novináři přispěla propagaci do té doby u nás neznámé značky a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat - Mazda se stala nejúspěšnějším japonským automobilem na československém a později českém trhu.

Ještě teď si vzpomínám, jaké očekávání vzbudila pozvánka Auto Palace Praha na první cestu do Japonska. Program byl velkolepý, od středy 20. října do středy 27. října 1993 nás čekala spousta atrakcí v zemi, o níž jsme si předtím jen četli v knížkách a časopisech. Kromě návštěvy 30. Tokijského autosalonu jsme se svezli shinkanzenem, legendárním rychlovlakem s třísetkilometrovou rychlostí, a prohlédli továrny Mazda v Hirošimě a Hofu, testovali na Miyoshi Proving Ground, zrekreovali se v Mazda Guest House u Miyajimy po exkurzi na bájný ostrov Miyajima, prošli se po Tokiu, Kjótu i Hirošimě, a seznámili se s prací výzkumného a vývojového střediska Mazda v Jokohamě, které stojí na místě někdejší japonské továrny Ford, jež kdysi vyráběla Model T pro tamější trh...

Hned po příletu na tokijské letiště Narita linkou SAS přes Kodaň nás vzali do sauny, což nás po nočním letu postavilo na nohy. Při obědě došlo k úsměvné situaci, pro patnáctičlennou skupinu bylo totiž objednáno pivo, a když na stole přistálo patnáct lahví, jeden z účastníků řekl, že pivo nepije. Pro japonské hostitele to byl docela těžký oříšek, jak pivo nahradit limonádou. Pak jsme odjeli na první tiskový den jubilejní XXX. Tokyo Motor Show 1993. Vše fungovalo perfektně, autosalon je neobyčejně přehledný, novinářům byla k dispozici spousta tiskového materiálu (byť něco jen japonsky) i uzamykatelné skříňky. Tehdy se ještě vystavovaly společně nejen automobily a motocykly, ale rovněž autobusy a nákladní vozy, mnohé exotické konstrukce, zkrátka pastva pro oči. Po odjezdu do hotelu New Takanawa Prince Hotel, kde měl každý přede dveřmi ještě malou zahrádku s kovovými vrátky, jsme zažili první opravdickou japonskou večeři...

Druhý den patřil opět autosalonu na výstavišti Makuhari. Stánek Mazdy byl velkolepý, v trojici propojených hlavních pavilonů jako obvykle stánky s osobními vozy, v oddělené hale motocykly a užitkové vozy, opět s další expozicí Mazdy, kde kromě dodávkových vozů a nákladního Titanu byly k vidění zajímavé velké SUV, výsledek spolupráce s Fordem. V té době se ještě mnohé z vozů Mazda prodávaly na japonském trhu pod alternativním označením v síti japonského Forda (např. Mazda 626 jako Ford Telstar, Mazda 323 jako Ford Laser), Isuzu ještě patřil k výrobcům osobních vozů a zájem zahraničních vystavovatelů byl nemalý, zkrátka nikdo významný nechyběl. Expozice v menší hale The Theme Hall byla věnována historii japonských automobilů. Nechyběly Mazda 110 Cosmo Sports, Mazda R360 Coupé a Toyota 2000 GT. Po návratu jsme se prošli po Ginze a v pátek ráno jsme vyrazili autobusem do Jokohamy. Bylo krásné počasí, sjeli jsme z dálnice mezi malé japonské domky a kanály, na nichž kotvily pestrobarevné čluny a už jsme stáli před bránou do Mazda Research and Development Center, které je jedním z pěti vývojových středisek Mazdy na celém světě.

V Jokohamě nás uvítal Bob Inamoto, prohlédli jsme si obrovský jízdní simulátor, uzavřenou kouli na pohyblivých závěsech, svezli se (poprvé v životě) vozidlem s vodíkovými palivovými články (byla to jakási dvoumístná motokára) a hodně času strávili v designerském centru nad maketami vozů budoucnosti. Akira Uchida, zástupce ředitele Mazda Design Division, zdůraznil, že počítač je jen nástroj, automobily budou vždy navrhovat lidé. Aerodynamický tunel pro modely 1:5 nám neukázali, řekli, že v Miyoshi uvidíme pořádný pro vozy ve skutečné velikosti...

V sobotu 23. října byl den cestování. Na tokijském nádraží na nás čekal bullet train jménem Nozomi 7, ten rychlý zázrak, o němž jsem si četl jako školák v časopise VTM v roce 1964, kdy byl uveden do provozu; nikdy jsem nevěřil, že se v té věci svezu! Po zastávce v Kjótu následovalo trochu kultury, návštěva chrámu Kiyomizudera (založen roku 780!) a dalších památek byla působivá, stejně jako pohled z dřevěné verandy chrámu na slavné město. Po japonském obědě znovu na nádraží a shinkanzenem přímo do Hirošimy. V hotelu ANA Hiroshima jsme dostali volno a voucher na večeři. Všichni (tedy téměř všichni) se vrhli do steakhouse, ale když jsem přece v Japonsku, tak jím věci japonské. Jarda Šimek tomu rozumněl, a tak jsme v hotelu navštívili japonskou restauraci. Byla to legrace, všichni mluvili jen japonsky, měli jsme asi čtrnáct chodů, o jednom naznačili, že nám ho raději nedají, asi byl moc speciální. Jinak to bylo fajn, sushi i sashimi miluji...

V neděli jsme se konečně dostali za volant. Mazda MX-5 a Xedos 6 i 9 na silniční trati, další vozy na vysokorychlostním oválu Miyoshi, zkrátka paráda. Řídil jsem také velké kupé Eunos Cosmo s třírotorovým rotačním motorem Wankel! Nový Xedos 9 jsme vyzkoušeli s motorem Miller, pak jsme si prohlédli pořádný aerodynamický tunel s vrtulí ventilátoru o průměru osm metrů (předtím jsem byl jen ve VZLÚ v Letňanech jako student letecké průmyslovky) a odjeli zpátky do Hirošimy. Památník druhé světové války je působivý, přiznám se, že při dalších návštěvách Hirošimy jsem tam už nikdy nešel. Z celého města po explozi atomové pumy zbylo jen šest domů, mezi nimi Hiroshima Prefectural Industrial Promotion Hall, postavená v dubnu 1915 podle návrhu českého architekta Jana Letzela. Jako A-Bomb Dome je od roku 1967 národní historickou památkou...

V pondělí jsme navštívili hlavní závod Mazda Motor Corporation v Hirošimě, viděli unikátní výrobní linku s produkcí několika zcela odlišných typů (od Mazdy 121 přes sportovní MX-5 a RX-7 až po velkoprostorové MPV) a také tovární automobilové muzeum, které je součástí závodu. Mrzelo mě, že nebylo příliš času na důkladnou prohlídku exponátů, ale i tak to stálo za to. Mají tam vše, od první nákladní tříkolky Mazda TCS motocyklového typu s užitečnou hmotností nákladu 400 kg až po Mazdu 787B s čtyřrotorovým motorem, která vyhrála 24 h Le Mans 1991. Kulturní vložkou pak byl výlet lodí na ostrov Miyajima. V úterý jsme vyjeli do Hofu, kde stojí další hlavní výrobní závod Mazdy, podstatně modernější než původní provozy v Hirošimě. V té době vyráběl především Mazdy 626 a typy Xedos 6 a 9, od února 1992 byl rozšířen o provoz Hofu 2, který manager Toshio Ota označil za nejmodernější továrnu na světě. Po návratu do Hirošimy jsme se ještě prošli po městě, se třemi kolegy navštívili rodinu Tetsua Nagaseho, šéfa mezinárodního PR Mazda, abychom poznali život u Japonců doma (byl to otřesný panelák s maličkými místnostmi, ale pan Nagase pustil Mou vlast a vytáhl Becherovku), ráno odletěli z letiště Ube na Hanedu v Tokiu, naposledy přespali (Haneda Tokyu Hotel na letišti) a ráno hurá zpátky přes Kodaň do Prahy...

Z dnešního pohledu to byla neuvěřitelná, přímo pohádková cesta. Podnik Auto Palace Praha ji v roce 1995 zopakoval, tentokrát pro dealery Mazdy, ale v roce 1997 jsme jeli společně jako novináři do Tokia znovu se zastávkou u SsangYongu v Seoulu (roku 1995 jsem bohužel Tokyo Motor Show vynechal, vyhodili mě z AutoTipu a nikdo mě už vzít nechtěl, i když Nissan a Toyota zájezdy dělaly, tak mě pan Stříbrný z Toyoty urychleně vyškrtl z nominace). S Mazdou jsem jel naposledy na Tokijský autosalon v roce 1999, kdy přizvala ke spolupráci české dovozce Hondy, Nissanu a Toyoty. Přestože jednotlivé večery nás měly na starosti tyto další firmy, Ing. Jindřich Nevrla a Ing. Richard Kopečný na nás každý večer čekali a v baru jsme situaci vyhodnotili. Užili jsme si hodně legrace...

Počátkem nového tisíciletí Auto Palace Group přišel o importérství Mazdy do České republiky a tím se situace značně změnila. Zůstal však pod vedením Ing. Jindřicha Nevrly nejlepším prodejcem vozů Mazda v České republice. K 1. lednu 2011 převzal Ing. Richard Kopečný operativní řízení Auto Palace Group (poprvé v Japonsku s námi byl jako marketingový a obchodní ředitel APG/Mazda), zatímco Ing. Jindřich Nevrla omezil své aktivity, ale zůstává jako statutární zástupce akcionáře AutoBinck Holding a odborný poradce. Jindro a Richarde, děkuji, a přeji hodně zdaru do dalších let!

TOM HYAN, účastník cesty Auto Palace Praha do Japonska (1993)

Foto Tom Hyan


Fotogalerie k článku

2003 POPRVÉ V JAPONSKU
Nejnovější články

TH AUTO číslo 6 právě vyšlo!

Šesté číslo TH Auto 2020 právě vyšlo, a je to už padesáté v celkovém pořadí! Zavedli jsme... čti více

FORMULE 1 a další závodníci (18)

Osmnáctá sada fotografií, některých se vzácnými autogramy (v tomto případě McLaren, Hulme a... čti více

TH AUTO číslo 5 právě vyšlo!

Páté číslo TH Auto 2020 právě vyšlo (a to čtyři roky poté, kdy jsem přestal být šéfredaktorem... čti více