Za volantem – FORD GT40 Mk.III (1969)

10.5.2016 20:40

Opravdu jsem netušil, že někdy usednu za volant legendy, o které jsem si četl ve Světě motorů jako o čtyřnásobném vítězi 24 h Le Mans...

Umocněním prožitku ze závodu Le Mans Classic 2006 se stala cílová jízda šesti sportovních automobilů Ford GT a Mustang GT/Shelby, k nimž se za Eurotunnelem přidal sedmý, což byl originální Ford GT40 Mk.III ročníku 1969 v silničním provedení. Jízda byla oslavou 40 let od prvního Fordova triumfu (Chris Amon a Bruce McLaren v ročníku 1966); pozvánku poslal Paul Harrison z Ford of Europe; letos uplyne dalších deset let, ale bohužel o podobné akci nic nevím. A Paul od firmy odešel...

Vrcholným zážitkem na trase z britského Kentu do Le Mans bylo svezení s Fordem GT40, byť v silniční verzi Mk.III. V šedesátých letech totiž vyrobil Ford také sérii silničních vozů GT40 pro automobilové nadšence, přičemž jedním z klientů byl třeba slavný dirigent Herbert von Karajan. V roce 1966 přišel silniční GT na trh jako vůbec nejdražší Ford, ze 31 kusů putovalo 26 do USA; majitel švýcarského závodního týmu Georges Filipinetti si navíc přestavěl závodní pro silniční provoz. Silniční vozy GT40 Mk.I poháněl motor 4,7 l V8 s redukovaným výkonem na 228 kW (306 k)/6250 min-1, následovalo sedm kusů Mk.III z dílen britského týmu Johna Wyera a jeden z nich (výrobní číslo 1107) jsme vyzkoušeli. Menším problémem je do nízkého vozu vůbec nastoupit, příčka přístrojové desky v místě kolen brání pohybu nohou při sešlapování pedálů; sedadla jezdce a spolujezdce jsou tak blízko, že se dotýkáte rameny; kabinka je vskutku stísněná, vždyť výška vozu je pouhých 40 palců, což mu také dalo jméno GT40 (jeden palec je 25,4 mm). Legrační bylo, že jsem hledal tlačítko spouštění motoru, ale ten se startuje klasicky otočením klíčku ve spínací skříňce! Pětistupňové řazení je na rozdíl od závodních verzí na středovém tunelu; řadíte tedy levou rukou v klasickém H podobně jako u původního BMW M3 (E30), zpátečka je přímo vpřed proti jedničce řazené vzad! Jakmile se konečně srovnáte s pedály, začínáte si troufat. Vůz ale věrně plní vaše pokyny, když se rozlétl na 110 mph (176 km/h), připomněl mi spolujezdec, že se přece jen jedná o vzácný originál ze sbírky Ford Motor Company. Bílá karoserie s typickými modrými pruhy hned na první pohled evokovala vzpomínky z dětství, kdy byl pro mě tento supercar nejlepším automobilem světa; nikdy jsem nepomyslel, že se posadím za jeho volant. A přece, po sedmdesáti kilometrech se mi ani nechtělo vystoupit, následná jízda v Mustangu Shelby GT500 (1968) byla jen příjemným plynutím krajinou, proti GT40 jsem si připadal jako na zaoceánském parníku, přestože výkon 265 kW (360 k)/5400 min-1 osmiválce Ford 428 (7013 cm3) vybízel k rychlejší jízdě, ale řízení s velkým převodem poněkud nestíhalo. Tehdejší Mustang Shelby GT500 modelu 2006 rovněž překypoval silou osmiválce 5409 cm3 DOHC/368 kW (500 k)/6000 min-1 se šestistupňovou manuální převodovkou, na rozbitých francouzských cestách však bylo při ostřejší jízdě největším nedostatkem odskakování tuhé zadní nápravy.

Na cestě z Ashfordu do Le Mans jsme střídali spolujezdce, kteří zažili první triumf Forda v Le Mans 1966. Nejprve mi dělal společnost Harry Calton, bývalý tiskový šéf Forda, jenž vzpomínal na zážitky z trati i z Hotelu de France, kde tým při závodech sídlil (stavili jsme se na večeři), a citoval informaci z první tiskové zprávy, sdělující, že nový Ford GT40, představený na autosalonu v New Yorku 1964, je skutečně mezinárodní automobil, vyvinutý v USA, vyráběný ve Velké Británii a testovaný v Itálii, jenž debutoval na německých okruzích. Phil Henny, kromě toho, že mě krotil v originálu GT40, vyprávěl historky z týmu Filipinetti, vzpomínal na závodníka Jo Sifferta, jenž by se letos dožil osmdesátin, a hodnotil svou životní pouť z rodného Švýcarska do Ameriky, kde nejen pracoval pro Carrolla Shelbyho, ale napsal o něm i knihu Říkejte mi prostě Carroll. Lee Holman, jehož otec založil slavnou ladičskou firmu Holman & Moody, tehdy pokračoval ve spolupráci s Fordem v rodinných podnicích Holman & Moody a Holman Automotive, mj. se věnoval jak závodním stock cars, tak i motokárám. Brit Jim Whelan byl zase nesmírně pyšný na originální stav svého Shelby GT500 z konce šedesátých let. V Hotelu de France, s podepsanými fotografiemi mistrů volantu na stěnách, a na závodech Le Mans Classic pak nebraly motoristické historky konce. Oslava 40. výročí Forda v Le Mans se opravdu vydařila. Letos na počest 50. výročí vyjedou do závodu nové vozy Ford GT třetí generace, připravené týmem Chipa Ganassiho.

TOM HYAN, Chateau d'Artigny a Le Mans Classic 2006 (F)

FORD GT40 Mk.I Racing (1966)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – zážehový osmiválec Ford Fairlane 289 c.i.; uložený podélně před zadní nápravou; OHV 2V; 4736 cm3 (vrtání x zdvih 101,6 x 72,9 mm), 10,1:1, 282 kW (384 k)/6500 min-1 a 447 N.m/5500 min-1; čtyři dvojité karburátory Weber 48 IDA; tříkotoučová spojka Borg & Beck o průměru 184 mm, pětistupňová mechanická převodovka ZF 5DS 25 (2,42 – 1,47 – 1,09 – 0,96 – 0,85 – Z 3,75); pohon zadních kol.

PODVOZEK – polosamonosná konstrukce z ocelového plechu 0,6 mm a laminátů, pomocné rámy vpředu a vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a soustřednými teleskopickými tlumiči; hřebenové řízení, 2,8 otáčky mezi krajními rejdy, převod 14,0:1; brzdy s kotouči o průměru 293 mm, na přání s vnitřním chlazením; kola Borrani vpředu 6,5 x 15 a vzadu 8 x 15; pneumatiky vpředu 5,50 - 15 a vzadu 7,25 - 15 (Dunlop).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2413 mm, rozchod kol 1397/1397 mm; d/š/v 4265/1778/1029 mm; světlá výška 101 mm; pohotovostní hmotnost 900 kg (z toho připadá 414 kg na přední nápravu); objem palivové nádrže 140 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost přes 300 km/h; spotřeba paliva neuvedena.

Foto Tom Hyan a Ford Motor Company